Je jen na vás, kdy se rozhodnete svá přání dát do pohybu. A je jen na vás, jaké ty sny, nebo přání budou. Může se to týkat maličkostí, až po věci, na kterých musíte nějakou dobu pracovat, než je uvidíte na vlastní oči.
Já jsem se přibližně před týdnem rozhodla, že chci být tím člověkem, kterým být chci. Že už nechci být tak obyčejná a nesvá. Zjistila jsem, že mi chybí věc, která by dělala mě mnou.
Teď si asi spousta z vás řekne, že to co jsem si splnila je jen drobnost a někomu to bude připadat nesmyslné, ale opravdu mým snem bylo mít piercing. Nějak jsem tušila, že když si ho dám, tak budu zase o chlup jiná. A o to mi jde!
A tadáá piercing je na světě!
A opravdu jsem si s ním něco vytrpěla. No, ono bych to vlastně nebyla já, kdyby se mi nestala nějaká "pikantní" situace.
S myšlenkou, že si piercing dám jsem po světe chodila už pěkně dlouho. Ale chápete. Samé hledání článků na internetu, zda to bolí, nebo ne a další bláboly. Pak co na to řeknou rodiče, kamarádi, učitelé a takhle bych vám moje úvahy mohla vyjmenovávat hodiny. Ale před dvěma týdny jsem si řekla, že to mým rodičům oznámím a buď to vezmou v klidu, nebo mě vynesou v zubech. Jejich kladná reakce mě dosti překvapila, a tak už jen zbývalo sáhnout po penězích z prasátka, sebrat odvahu a jít si pro svůj sen.
V pondělí 23.11.2015 jsem s kamarádkou navštívila salon a udělala průzkum, zda by to tedy šlo. No, když si to tak vezmu, tak mi jiná možnost, než navštívit právě tento nezbývala.
Ve středu tedy přišel můj osudný den, kdy jsem uskutečnila cestu do Salonu Highlander Tattoo v Pardubicích. Celá rozklepaná a s myšlenkou na to nejhorší jsem se položila na křeslo. A věřte mi, že když jsem viděla tu jehlu, tak se mi chtělo utíkat. Ale jsem přeci velká holka.
Zavřela jsem oči a ucítila silné štípnutí, až pálení. Tak a jedna dírka byla píchnutá. A můžu vám říct, že to druhé ďobnutí jsem ani necítila, jak jsem se silně soustředila. Ze rtu mi stekla kapka krve a udělalo se mi mdlo. Chvíli jsem si ještě poležela a za deset minut jsem po ulici chodila s dvěmai černými kuličkami pod rty.
Ani nevíte, jak jsem byla šťastná a zároveň pyšná sama na sebe.
Asi si říkáte, kdy přijde ta komplikace? No, právě teď.
Ještě ten den večer jsem se chystala spát, když tu mi jeden piercing vypadl. Samozřejmě jsem se lekla a začala jsem panikařit. Ale ani za Boha jsem ho tam nemohla zpátky dát. Jaká smůla, že mi po chvilce vypadl i druhý. Takže moje štěstí trvalo opravdu kratičkou chvíli.
Druhý den jsem vyrazila do Salonu znovu a bylo mi řečeno, že si piercing musím utahovat, což mě ani ve snu nenapadlo.
Byla jsem velice nadšená, že mi to za týden budou píchat znovu. Ale přeci jen jsem to chtěla, a tak jsem si to musela vytrpět až do poslední chvilky.
Napodruhé mě píchnutí bolelo již o něco více, neboť jsem věděla do čeho jdu. Ale nic, co by se nedalo vydržet to nebylo.
Muhahaháá je to taam!!
Žádné komentáře:
Okomentovat