I EAT?

Připravila jsem si pro vás můj dnešní sobotní jídelníček. Vlastně jsou to jídla, která jím skoro každý den. Jen některé ingredience přidám, jiné uberu, nebo vyměním přílohu. Samozřejmě mi tam chybí snídaně, ale jelikož o víkendu vstávám o něco déle, tak snídani vynechávám.
Doufám, že vás můj jídelníček inspiruje :)

9:00 - CHIA PUDING + OVOCE

*chia puding → 6 lžiček sušeného mléka zajíc
             → 250ml vody
             → chia semínka (čím více, tím hustší puding bude)
             → 1 banán
*jablko, hroznové víno, nebo jiné ovoce


12:00 - CELOZRNNÉ TĚSTOVINY S RESTOVANOU ZELENINOU A SÝRY

*vařené celozrnné těstoviny
*restovaná zelenina (česnek, cibule, paprika, cuketa, rajčátka)
*sýry (Mozzarella, tofu)
*ledový salát 


15:00 - OVESNÁ KAŠE Z POHANKOVÝCH VLOČEK

*6 lžiček sušeného mléka zajíc + 250ml horké vody
 → až se mléko začne vařit, tak přidáme pohankové ovesné vločky BIO
*2 lžíce medu
*kaši dozdobíme kokosem, banánem a zalijeme datlovým sirupem 

18:00 - Tmavý chléb s avokádem

*tmavý chléb

*jedno celé avokádo → to namažeme na krajíce chleba

                    → opepříme, zasypeme loupanými konopnými 

                      semínky a pokapeme citronem 

*dozdobíme ledovým salátem, nebo jinou zeleninou

Dobrou chuť všem!

Love you ♥

WE ARE ALL EQUAL

Ve společnosti platí pravidlo, že jsme si všichni rovni. Ale je tomu opravdu tak? Já myslím, že ne. Každý se vytahuje s tím, co dokázal, povyšuje se nad druhé a považujete se za toho nejlepšího, protože on přeci něco dokázal.
Ale opravdu je tak důležitý počet "lajků", sledujících, atd ... ?
Pro mě to jsou jen čísla, která mají buď nízkou, nebo vysokou hodnotu. Někdy nám vykouzlí na tváři úsměv a někdy nás nízké číslo zamrzí.
Kdybychom se chovali podle pravidel, byli si všichni rovni, nezesměšňovali druhé a nesnažili se jim dokázat, že právě my jsme ti nejlepší, pravděpodobně by všechno bylo jednodušší. Ale tak to bohužel nikdy nebude. Vždycky se najde člověk, který se bude chtít chlubit s tím, co dokázal. Nebude ho zajímat, že vy o žádné vnucení toho, že on je lepší než vy, nebudete stát. Bude jen na vás, zda se tím člověkem necháte ovlivnit a propadnete myšlence, že nestojíte za nic, nebo se mu postavíte čelem a konečně mu do očí řeknete, co si o něm myslíte.

Proč do toho rovnou nezaplést věc spojenou s povahou a charakterem lidí?
Zamysleli jste se někdy nad tím, že každý člověk je originálem, s vlastním názorem a myšlenkou? Že když vedle sebe postavíte nespočet lidí, tak nikdy nenajdete úplně stejného člověka, jako jste vy?
Existují extroverti, kteří jsou rádi středem pozornosti a mají proříznutou pusu. Ale na druhé straně stojí introverti.

Vlastně si představte obyčejné dětské hřiště, uprostřed něhož je dřevěná houpačka. Na té houpačce z každé strany spatříte úplně jiného člověka. Na pravé straně sedí štíhlá, krásná, kamarády obklopená a šťastná dívka. Namísto toho na levé straně vidíte smutnou holčičku, která nemá rodiče. Pravá strana houpačky je vysoko nad zemí a levá strana s uplakanou copatou dívenkou je těsně u země. 
Už chápete?

Zkusme aspoň na chvilku zkusit nesoudit lidi a nehledět na to, zda jsou postižení, mladší, starší, známější, chudí, bohatí, nebo kdo ví jací.
To je vážně tak těžké ke každému člověk přihlížet stejně a neupřednostňovat jiné?

Love you ♥

WHAT MAKES ME HAPPY?

Zajisté také někdy zažíváte pocit, při kterém se cítíte zbyteční, nemáte vůbec žádnou chuť do života, máte špatnou náladu a jste bez energie. 

Já jsem spíše člověk, který si se vším dělá starosti a mnohé situace až moc řeší. Je velice těžké, tedy alespoň pro mě, se s takovýmito věcmi vypořádat. Neboť samu sebe znám, tak jsem přišla i na to, co mně osobně dělá dobře a pomáhá mi zahnat depresivní nálady.

1. WRITING

Občas se naskytnou chvilky, kdy prostě nemáte možnost se o svých problémech s někým pobavit, svěřit se, a tak si to raději necháte pro sebe. A to je špatné. Ty negativní myšlenky ve vás rostou, a poté je o to těžší se jich zbavit. Já tedy volím formu, ve které se ze strachu, špatné nálady, nebo čehokoliv podobného vypíši. 

2. READING

Četba mi dává možnost se dostat na místa, která jsou hodně vzdálená od reality a poskytuje mi příležitost vcítit se do osob, se kterými mám mnohdy tolik společného. Myslím, že ten pocit, kdy můžete v ruce držet kousky popsaných papírů, které dohromady tvoří úžasný příběh, je nepopsatelný. 

3. MUSIC

Nikdy mi nic nepomohlo víc, než hudba. Hudba je pro mě zvláštní způsob léků na bolest. Dokáži se do ní vžít a mnohdy v ní nacházím právě sebe. Se sluchátky, ze kterých mi do uší zní ty dokonalé tóny se cítím v naprostém bezpečí. Vlastně asi nikdy nepochopím lidi, kterým slovo hudba nic neříká. Já se totiž obávám, že bych bez hudby nedokázala existovat.

4. FITNESS

Já beru jako způsob odreagování i cvičení. Je to pro mě jak každodenní rutina, tak cesta k dobré náladě. Vím, že kdybych cvičení vynechala, bude mi v ten den něco chybět. 

Večer, když nemám zrovna co dělat, tak místo vysedávání na internetu cvičím jógu. Je to skvělý způsob relaxace a určitě to vyzkoušejte. 

5. MEMORIES

Vzpomínky jsou ve většině případech spíše bolestivé. A vykouzlí nám většinou na tváři slané kapky vody, než úsměv. Ale pokud si chci přivolat dobrou náladu, tak vzpomínám na věci, které zažívám s kamarády. Na věci, kterým se často smějeme, na blbosti, které jsme dělali, nebo stále děláme. Hodně často se mi stává, že se pak směji i na místech, kde je kopa lidí, kteří ani nevědí, jaký je důvod mého smíchu. Je pak velice zajímavé pozorovat jejich nechápavé výrazy. 

A co dělá vás šťastnými?

Love you ♥

I NEED START AGAIN! PLEASE ...

„Utíkej, ale nikdy už se nezastavuj! Zapomeň a začni znovu! Nehrabej se ve sračkách z minulosti, jinak se utopíš! Věř si! Kašli na ostatní, oni o tobě nevědí ani čárku! Už ale k**** něco dělej!“ Jak dlouho si tyto věci říkám, jak dlouho se je snažím udělat, a jak dlouho mi bude trvat, než se k nim odhodlám? Nemá cenu se ptát, když jsem jen obyčejná holka se sny, cíli a představami o dokonalém životě.
Před půl rokem si říkám: „Ještě dva týdny a všechno bude zase dobré, hlavně neplakej.“
Po uplynulých dvou týdnech stojím vstříc svému odrazu v zrcadle, mám rozmazané oči a rtěnka se proměnila v červenou šmouho na tváři: „Je to ještě horší, chci zpátky to, co bylo. Ale vím, že už to nikdy nebude.“
A dnes? Bojím se, že všechno dělám stále stejně špatně, jako dřív. Že ničím lidi kolem sebe, že upadám do zapomnění, že ztrácím naději.
„Ještě tři a půl roku. Tak tu naději stále měj!“

Víte, on to zvládl. Možná, že byl závislý na drogách. Pravděpodobně byl i někým, kým být nechtěl. Je možné, že měl deprese, že se bál kritiky. Všechno může být pravda. Ale já vím, že to nevzdal. Vyléčil se a začal znovu. Jsou lidé, kteří ho za to nemají rádi. Prý vyměkl. Ale ne! On jen začal od úplného začátku.

- Oliver Sykes

Mým přáním je, se zítra probudit a nepamatovat si nic, co za špatnosti se stalo. Nepamatovat si ty noci prolité slzami, zapomenout na lidi, kteří mi ublížili, posměšky, nadávky, odmilovat se a nebát se lidí. 

Jenže přesně tohle jsem se pokusila udělat poslední den prázdnin. Doufala jsem, že když to všechno napíšu na jeden užmoulaný papír, na němž byly patrné rozmazané části textu, roztrhám ho a spálím, tak bude všechno dobré a já budu moci začít od znova. 

Stačila malá chvilka, aby se všechno vrátilo do starých kolejí a já nepoznala chuť a vůni dokonalého života. 

Asi je to všechno mou vinou, ale pomozte mi někdo! Vezměte mě na místo, kde je všechno jen dobré!

Já musím začít od znova! Prosím ...

Love you ♥