Ve společnosti platí pravidlo, že jsme si všichni rovni. Ale je tomu opravdu tak? Já myslím, že ne. Každý se vytahuje s tím, co dokázal, povyšuje se nad druhé a považujete se za toho nejlepšího, protože on přeci něco dokázal.
Ale opravdu je tak důležitý počet "lajků", sledujících, atd ... ?
Pro mě to jsou jen čísla, která mají buď nízkou, nebo vysokou hodnotu. Někdy nám vykouzlí na tváři úsměv a někdy nás nízké číslo zamrzí.
Kdybychom se chovali podle pravidel, byli si všichni rovni, nezesměšňovali druhé a nesnažili se jim dokázat, že právě my jsme ti nejlepší, pravděpodobně by všechno bylo jednodušší. Ale tak to bohužel nikdy nebude. Vždycky se najde člověk, který se bude chtít chlubit s tím, co dokázal. Nebude ho zajímat, že vy o žádné vnucení toho, že on je lepší než vy, nebudete stát. Bude jen na vás, zda se tím člověkem necháte ovlivnit a propadnete myšlence, že nestojíte za nic, nebo se mu postavíte čelem a konečně mu do očí řeknete, co si o něm myslíte.
Proč do toho rovnou nezaplést věc spojenou s povahou a charakterem lidí?
Zamysleli jste se někdy nad tím, že každý člověk je originálem, s vlastním názorem a myšlenkou? Že když vedle sebe postavíte nespočet lidí, tak nikdy nenajdete úplně stejného člověka, jako jste vy?
Existují extroverti, kteří jsou rádi středem pozornosti a mají proříznutou pusu. Ale na druhé straně stojí introverti.
Vlastně si představte obyčejné dětské hřiště, uprostřed něhož je dřevěná houpačka. Na té houpačce z každé strany spatříte úplně jiného člověka. Na pravé straně sedí štíhlá, krásná, kamarády obklopená a šťastná dívka. Namísto toho na levé straně vidíte smutnou holčičku, která nemá rodiče. Pravá strana houpačky je vysoko nad zemí a levá strana s uplakanou copatou dívenkou je těsně u země.
Už chápete?
Zkusme aspoň na chvilku zkusit nesoudit lidi a nehledět na to, zda jsou postižení, mladší, starší, známější, chudí, bohatí, nebo kdo ví jací.
To je vážně tak těžké ke každému člověk přihlížet stejně a neupřednostňovat jiné?
Love you ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat