Před více jak sedmi měsíci jsem žila s myšlenkou najít si kamarády a být šťastná. Ale nyní zjišťuji, že je vlastně k životu nepotřebuji. Nepotřebuji je tolik, jak jsem se domnívala.
Ty dny, kdy jsem po večerech propadala depresím a brečela tajně do polštáře z toho, že nemám s kým jít na oběd, do kina, na nákupy, nebo si jen popovídat, jsou dávnou pryč. Jakoby se z ničeho nic vytratily, já dospěla a pochopila, jaké výhody mi přináší to, když se na nikoho nemusím vázat a učím se spoléhat sama na sebe.
Ono je sice hezké mít kolem sebe obrovské množství přátel, ale není potom těžké si na každého z nich udělat čas a věnovat mu stejnou pozornost? A není také o to těžší rozpoznat pravé a falešné přátelství?
Ne nadarmo se totiž říká, že na počtu přátel nezáleží. Záleží pouze na tom, na kolik z nich se můžete v každé situaci spolehnout. Kdo z toho šíleného seznamu na messengeru za vámi přijde, obejme vás, utěší, či naopak mu můžete říct jakoukoli šílenost a nebude vás mít za blázna? Ha, je těžké si na toho člověka ukázat, že?
Já jsem nikdy neměla partu lidí, se kterými bych si vyloženě rozuměla. Ve většině případech jsem pro ně byla divné stvoření, šprt a ošklivé káčátko. Proto jsem měla nanejvýše tři kamarádky. Ale ani to nebylo to pravé kamarádství, neboť jsem v té době byla sotva na druhém stupni základní školy. Závist, pomluvy a hádky byly každodenní rutinou.
V deváté třídě se některé věci začaly lepšit a občas jsem se nechala vytáhnout ven, na nějakou akci. Na níž jsem se ve většině případech necítila ve své kůži. Ať už to bylo hudbou, nebo jen množstvím alkoholu, který do sebe lili mí "přátelé". Pro ně byla knížka sprosté slovo a to, že nechci pít urážka.
Měla jsem zapotřebí se takovými "přáteli" obklopovat? Ne. Přes prázdniny jsem s nimi ukončila veškerý kontakt a od té doby se cítím lépe. Přijdu si svá, svobodná a přirozená. Proč bych měla předstírat jak moc odvařená jsem z moderní hudby, tance, chlastu a cigaret? Abych ze sebe dělala trapku a jiného člověka? O to opravdu zájem nemám.
Jsem na sebe hrdá za to, že jsem to vzala na vědomí a nyní se obklopuji těmi pravými přáteli, jež mají podobné zájmy, rozumí mi a vždy mě podrží. Z celého srdce si ale vážím toho, že mě mí kamarádi berou takovou jaká jsem, neodsuzují mě za žánr muziky, vlastnosti, charakter, styl oblékání a prezentace.
Pokud máte pocit, že jste na všechno sami, tak nejste. Vždy s vámi někdo zůstane. A když ne, tak to nebyl ten správný člověk.
Love you ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat