Bylo to úplně obyčejné pondělí, kdy jsem stála na zastávce, poslouchala písničky a vyčkávala na příjezd autobusu.
Vždycky se co nejrychleji snažím projít uličkou a zapadnout do sedadla. Nevím proč, ale přijde mi, jako bych najednou byla hlavním středem pozornosti. Takové to: ,,Pozor! Teď procházím já!" Heh.
Ale v ten den jsem pohledem zavadila o člověka, kterého zrovna moc v lásce nemám. Jeho škodolibý výraz a obličej sériového vraha mě celkem zaskočil, ale snažila jsem se na sobě nedat znát žádné rozrušení. Vzala jsem si lístek a snažila se zaujmout místo na předposledním sedadle.
Když v ten moment se zastavím a mám pocit, jako by to byl jen jeden z mých růžově vykreslených snů.
„Počkat, cože? Já nespím? Aha, tak to bude asi realita.” Honí se mi hlavou.
Stojím na schodech v uličce, a s údivem ze sebe dostanu nějakou frázi: „Čááu. Můžu k tobě?” Podívá se na mě s nevěřícným výrazem v očích a radostně souhlasí.
Ani na chvíli nemůžu uvěřit tomu, že sedím vedle něho. Vedle kluka, kterého jsem tři měsíce neviděla. A kluka, který se mi před týdnem, po více jak měsíční pauze ozval. Vždyť tohle je absolutně šílené. A ještě mě tu zahrnuje komplimenty? To se mám jako začít červenat, nebo jak si to ksakru představuje?
„Ne, hlavně klid.” Říkám si v duchu.
Nemlčíme snad ani sekundu. Je tolik věcí, které se nutně potřebuji dozvědět. Chci vědět pravdu. Proč se určité věci staly a jestli za ně můžu já, či nikoliv?
V některý z okamžiků si uvědomím, že mi chybělo to, jak moc mi rozumí. Ví, jak se cítím. Můžu mu říct cokoliv a vždycky mi odpoví: „Já vím, jak ti teď je.”
On je někdo, koho jsem si vždycky přála mít. Je to osoba, se kterou mám "pár" věcí společných. Ví, co je to hodně dobrá hudba, umí poradit, krásně zpívá a jeho styl a prezentace sebe samého je originální. Zajisté má i své chyby. Ale kdo je nemá, že?
Dvacet minut uteče strašně rychle a jediné co nám zbývá, je se rozloučit.
„Pojď sem.” Řekne a přitiskne mě k sobě. Není nic krásnějšího, než objetí od někoho, kdo vám tak chyběl. Už mi nezbývá nic víc, než doufat, že to nebylo naposledy, co jsem ho viděla a měla tu možnost si s ním promluvit.
- Because you understand me ... thanks!
Love you ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat